Cesta Blázna je metaforou cesty životem. Každá karta velkých arkán reprezentuje jedno zastavení – zkušenost, kterou osobnost musí integrovat, aby mohla dosáhnout své celistvosti.

Začínáme s Bláznem, kartou počátku. Blázen představuje každého z nás, když začínáme svou cestu životem. Je Blázen, protože jenom prostá duše má nevinnou víru podstoupit takovou cestu se všemi jejími riziky a bolestí. Na začátku svého výletu je Blázen jako novorozenec – čerstvý, otevřený a spontánní. Postava na kartě 0 má doširoka rozevřenou náruč a hlavu v oblacích. Blázen je připraven uvítat cokoli ho na jeho cestě čeká, ale zároveň nedbá ostré hrany útesu před ním. Není si vědom útrap, které ho čekají, a vydává se ven naučit se všechno, co mu svět přináší.
Blázen stojí jaksi stranou ostatních velkých arkán. Nula je nevšední číslo. Nachází se přesně uprostřed numerického systému – vyvážená mezi pozitivním a negativním. Narozením je Blázen postaven do středu svého vlastního individuálního vesmíru. Je podivně prázdný (je nulou), ale zároveň naplněný odhodláním jít dál a učit se. Taková cesta se může zdát bláznivá, ale je tomu skutečně tak?

Mág - Cesta blázna

Blázen se za okamžik potkává s Mágem a Velekněžkou – velkými silami rovnováhy, které vytvářejí vnímaný svět. Jednou z vlastností materiálního světa je, že jakmile pojmenujeme určitý aspekt zkušenosti, automaticky vyvoláme jeho protiklad.
Mág je pozitivní stránkou. Představuje aktivní, mužskou sílu kreativního impulsu. Je rovněž naše bdělé uvědomění. Mág je síla, která nám dovoluje ovlivňovat svět prostřednictvím soustředění osobní síly a moci.
Velekněžka je negativní protipól – tajuplné nevědomí. Poskytuje plodnou půdu pro realizaci tvořivých záměrů. Velekněžka je náš nerealizovaný potenciál, čekající na aktivní princip, který by mu dal výraz.
Termíny pozitivní a negativní zde neznamenají „dobré“ a „špatné“. Tato lidská rozlišení v Tarotu nefungují. Mág a Velekněžka jsou si v hodnotě a důležitosti naprosto rovni. Oba jsou nezbytní pro zachování rovnováhy. Můžeme vnímat náš negativní pól jako náš Stín, ale bez stínu nemůžeme vidět světlo, a bez pevné půdy pod nohama nemůžeme tvořit.

Jak roste, Blázen je si stále více vědom okolního prostředí. Jako většina dětí, jako první poznává svou Matku – vřelou, láskyplnou ženu, která ho krmí a pečuje o něj. Rovněž potkává Matku Zemi, která ho vyživuje v širším slova smyslu.
Císařovna představuje svět přírody a smyslu. Dítě těší poznávání všeho, čeho se může dotknout, ochutnat nebo očichat. Nemůže se nabažit obrazů a zvuků, které plní jeho smysly. Je přirozené těšit se z překypující dobroty Matky Země, která nás zahrnuje svou podporou.

Další osobou, s níž se Blázen setkává, je Otec v postavě Císaře (4). Představuje strukturu a autoritu. Jak dítě opouští máminu náruč, učí se poznávat vzorce, které tvoří svět. Předměty odpovídají předpověditelným způsobem, který lze poznat. Dítě zažívá nový druh radosti z objevování řádu. Blázen se také setkává s pravidly. Učí se, že jeho vůle není vždy rozhodující a určité chování je nezbytné pro jeho dobro. Lidé, kteří mají autoritu, tyto instrukce prosazují. Tato omezení mohou být frustrující, ale díky trpělivému otcovskému vedení začíná Blázen rozumět jejich účelu a smyslu.